Duben 2007

Magda, Jirka a pan Sobota

26. dubna 2007 v 22:21 | Dandhi
Ten večer nebylo něco v pořádku. Nebylo to nic konkrétního, jako líní číšníci nebo nové šaty polité červeným vínem, ale přesto to každý z nich cítil, jako by se ho to dotýkalo svou chladnou neviditelnou paží. Když se nad tím Jirka zamýšlel později,dospěl k názoru,že těmito narozeninami se přátelství, které jejich,už mezi Mikulovčany známou, skupinu pojilo, rozpadlo v prach. Nikdo nevěděl,proč tomu tak bylo,možná za to mohlo jen to fluidum toho večera. Od té doby už nebylo těch slavných "obhlídek kulturního života mikulovské mládeže", jak vznešeně přezdívali společným pitkám a následnému putování po malebném jihomoravském městečku za účelem ničení veřejného osvětlení, rušení nočního klidu a vůbec všeho, co mohlo jen trošku narušit pořádek a klidný, líný život Mikulova. Už chyběla ta společná důvěra a jakási jiskra jejich řádění. Co však ten večer Jirkovi vzal, to mu bohatě vynahradil něčím jiným, zvláštním, co obrátilo jeho dosavadní život naruby.
Minuty se zdály být hodinami a tak se Jirka se svou dívkou Magdalénou vytratil z nervózní, tiché společnosti vinárny U Špačka do ušmudlaných a tichých ulic. Zrovna odbila půlnoc, když Jirku právě líbajícího roztoužené rty tmavovlasé dívky vyrušil hrubý hlas prozpěvující si primitivní popěvek, jehož slova si Jirka dodnes pamatoval:
"Pan Sobota si nocí kráčí,
jeho hůlka a klobouk změnu značí.
Co jinému vezme,někomu zas dá,
ale pleskačky s rumem,nikdy se nevzdá!"
Popěvek byl zakončen salvou hurónského smíchu. Když se Jirka otočil, aby viděl,co za pitomce to tu řve, uviděl ve světle pouliční lampy drobného mužíka středního věku v černém obleku opírajícího se o hůlku a pijícího z flašky šampaňské. Chlapík si všiml Jirkova pohledu a odpověděl mu hlubokou poklonou, při které mu cylindr spadnuvší z hlavy odhalil pleš a vylil půlku svého sektu na dláždění. To však tomu pánovi zjevně nevadilo, protože odhodil se šťastným výrazem láhev v dál, čímž rozbil nedaleké okno. Muž energickým krokem vykročil k Jirkovi a Magdaléně, kteří ho s překvapeným výrazem pozorovali. " Dobrý večer, mládeži! To máme ale hezkou noc! Omluvte mou hrubost, že vás tu tak ruším, když si očividně máte co říct. Potřebuju pomoct, mám se v restauraci U Tří růží s někým sejít, ale nemám ani tušení, kde by to mohlo být. Mohli byste mi říct kudy se tam dostanu?" zahlaholil familiérně muž a mrkl po Magdaléně.
Teď,když stál blízko,si ho mohl Jirka pořádně prohlédnout. Na obličeji toho cizince vás nejvíc zaujaly jeho oči. Jiskřila z nich mazanost, vtip a opilost, ale bylo v nich též něco víc. Cítili jste, že ten chlap vám vidí do duše, že ve vás čte jak v otevřené knize, že o vás ví všechno a ještě něco navíc. Před tímhle člověkem nemělo cenu nic skrývat. Ten jeho velký nos už stejně všechno vyčmuchal a on už se jen směje tou svou hubou plnou zlatých zubů vašim trapasům.
Jirkovi z něj přeběhl mráz po zádech a asi půl minuty na něj zíral, než si uvědomil, že neznámý čeká na jeho odpověď. Předběhla ho Magda. " To půjdete támhle po Zárubově, zahnete na Zahradní až dorazíte k zastávce tak zahnete doprava na Pekařskou a tak o tři baráky dál už je to U Tří růží." Cizinec se na chvilku zarazil a pak se rozesmál. "Děkuju, ale já fakt nemám orientační smysl,ztratím se i u mě doma, omlouvám se, nechci otravovat, ale nemohli byste mne tam zavést? Já fakt z názvů ulic vím akorát tak hovno, pardon, a nevěděl bych cestu už za rohem. Jo,omlouvám se, říkejte mi Sobota," uklonil se chlapík a políbil Magdaléně, rozesmáté z toho podivína, ruku. "Ale jo, s radostí,"odpověděla Magda a dodala: " Já se jmenuji Magda a tenhle je Jirka." A šťouchla Jirku loktem mezi žebra. Jirka jí se smíchem políbil na čelo. "Jste krásnej pár!" zatleskal jim Sobota a se zvláštní jiskrou v oku tiše pokračoval: " Až se za dva roky vezmete, tak na svatební cestu nejeďte třiatřicítkou, je to vaše nešťastné číslo." Sobota chvilku mlčel a pak s nově nabytou kuráží vykřikl do noci jedno slovo: "Pojďme!"
Vyrazili. Po chvíli Sobota zapálil Magdě cigaretu, podíval se na Jirku a prohodil: " Mládí vpřed, to říkám já!" Cesta jim za pobrukování Soboty a ubíhala rychle. Naráz Magda z ničeho nic začala vyprávět. Vyprávět o sobě, o tom, co dělá a co by chtěla dělat, o rodičích, o škole a o Jirkovi. A pan Sobota se usmíval, hrál si se svou pečlivě upravenou bradkou a poslouchal. Na tom cizinci bylo něco, co vás nutilo se mu svěřit, možná to bylo nějaké kouzlo, možná to bylo jeho přátelským zjevem nebo snad jeho feromony, ale zdálo se vám, jako byste ho znali léta. I Jirka vyprávěl. A pan Sobota se stále jen tajemně usmíval,stále si hrál se svou bradkou a poslouchal. Prošli Zárubovou i Zahradní, obešli zastávku a šli po Pekařské, kde stála restaurace U Tří růží. U ní zastavili a Sobota po druhé za celou cestu promluvil. "Děkuju vám oběma za příjemně strávené putování ve vaší společnosti. Teď oba vyslovte jakékoliv přání."řekl s úsměvem a čekal. Magda se zasmála a jen tak prohodila: " Dobrá, tak já jsem vždycky chtěla, když jsem byla malá opičku, tak tu." Jirka se zamyslel.Co by si tak mohl přát? "No…já bych chtěl něco,co mi asi nesplníte…Chci, aby se všichni kolem mně měli lépe." Pan Sobota přikývl ,uklonil se a s tím,že už spěchá a že na něj čekají se s Jirkou a Magdalénou rozloučil. Jirka pana Sobotu naposledy zahlédl usedat ke stolu k muži oděnému v bílém.Pak už s Magdalénou zahnuli za roh a pana Sobotu už nikdy neviděli.
Když Jirka následující ráno vstal, nestačil se divit. Po celém pokoji byli rozesety dopisy. Byli napsány ozdobným rozvláčným písmem. Stála na nich jen jedna věta: Stačí se změnit sám. A Jirkovi to došlo. Došlo mu, že opravdu může pomoci lidem okolo sebe hlavně tím,že bude on lepším. Začal na sobě makat a pomáhal všem okolo.A Magda? Ta se také nestačila divit, když jí probudil puch a vřískot její nové opice. Když se Magda a Jirka za dva roky vzali,měli jet na svatební cestu vlakem číslo 33. Na poslední chvíli si Jirka vzpomněl na pana Sobotu a tak s Magdou jeli až příštím vlakem.Vlak číslo 33 havaroval a mnoho cestujících v něm zemřelo.
Pan Sobota dal Magdě a Jirkovi tři nezapomenutelné služby. Život,rozum a uvědomění si,že opice nejsou dobré domácí zvířata J

Včera se mi zdál sen

25. dubna 2007 v 20:30 | Dandhi
Když jsem se včera odpoledne vrátil z hospody, kde jsem byl s Luckou a Ondrou, domů, měl jsem v úmyslu se naučit na dnešní písemku z chemie, popřípadě se juknout na Standu Grofa. Místo toho jsem ale vcelku tvrdě zachrápal na koberci a zdál se mi vcelku zajímavý sen...
Odehrával se v tom parčíku obklopeném činžáky, kam občas chodíme s Lenkou. Z jednoho činžáku vystoupila zvláštní skupinka a já nějak věděl, že je to Ondrova rodina, která jde na výlet. Všichni se motali jako opilí, flašky v rukou, ale byli až nadpřirozeně tišší a takoví šeří. Ta parta se skládala z nějakého muže a ženy (zřejmě rodiče), pak tam byl Ondřej a kupodivu i Pochylý, který ale odpajdal s vodkou k lavičce, zachrápal a už se nezvedl. Jako poslední pak z vchodu činžáku vyšla gigantická ruka, taková ta jako z Adamsovy rodiny, velká asi jako meloun. Ta ruka byla v takové pletené rukavici, která se však směrem k zápěstí měnila v kulich s červenou bambulí. Tenhle divný pavouk měl navíc na hřbetu rukavice vyřezané dva otvory, ze kterých na mne hleděly takové chladné modré oči. Nějak jsem věděl, že je to Ondrův bratr. Ty oči se na mne dívaly celou dobu, než se tahle zvláštní rodinka odšourala pryč za roh.

Čtěme a bojme se...

25. dubna 2007 v 0:01 | Dandhi
RYBÍ ÚTOK NA LIDOVÝ DŮM! PAROUBEK V ŠOKU
Předseda ČSSD byl odvezen do nemocnice - Zákeřný úder rozvířil politickou scénu
PRAHA - Předsedu ČSSD a bývalého premiéra Jiřího Paroubka včera v Lidovém domě čekal šok. Během tiskové konference, kde se měl vyjádřit k připravované vládní reformě, ho neznámý muž s buřinkou praštil rybou do týla.
" Nemohli jsme nic dělat." popisuje situaci poslanec Zdeněk Škromach. " Vrhli jsme se na něj, ale byl příliš rychlý. Snad bude předseda v pořádku." Paroubek byl s lehkým otřesem mozku odvezen do nemocnice. Dnes už je jeho stav stabilizován a po svém mluvčím vzkázal, že za útokem na jeho osobu jistě stojí ODS. " To je ale nehorázná hovadina, pane redaktore," hájí se předseda vlády Miroslav Topolánek. " Kdybychom snad někdy chtěli na pana Paroubka opravdu spáchat atentát, použili bychom mnohem větší rybu."
Zmatek, vztek i radost
Útok rybou rozjitřil českou politickou scénu. " Tento odporný akt násilí naše strana jednohlasně odsuzuje. Vždyť ta štika byla ještě živá a zjevně podměrečná! Postaráme se o to, aby byl pachatel obviněn z týrání zvířat." hřímá předseda Strany Zelených Martin Bursík. " Ti kluci opálení jsou všehoschopní." nechal se slyšet Jiří Čunek. K situaci se prostřednictvím svého mluvčího neopomenul vyjádřit ani Václav Klaus: " Pan prezident s panem Paroubkem soucítí a přeje mu brzké uzdravení." Náš zdroj z Hradu nám však prozradil, že se Václav Klaus mohl po zaslechnutí zprávy o rybím políčku smíchy potrhat.
Můžou za to anarchisté?
Pachatel se po půl hodině sám přihlásil na nejbližší policejní stanici. Podle policistů, kteří v té době měli službu, se muž svým činem přímo vychloubal. Už to, že unikl z budovy plné bodyguardů, svědčí buď o neschopnosti ochranky nebo o tom, že pachatel budovu dobře znal a svůj čin si pečlivě naplánoval. Ředitel BIS Jiří Lang se uvedl, že šlo s největší pravděpodobností o útok anarchistické skupiny SAR ( Svaz Anarchistů a Rybářů, pozn.red. ), která se před dvěma lety proslavila tzv. " Kapřím incidentem", při kterém byl Buckinghamský palác zavalen hromadou ryb z jihočeských rybníků.
S jiným vysvětlením přichází politolog František Kibic z Univerzity Karlovy: " Je již dlouho známo, že nic tak nezvedne politikovy preference jako soucit a dojetí voličů. Je docela dobře možné, že útok zinscenoval sám Paroubek."
Totožnost ani motiv pachatele zatím veřejnost nezná. Už dnes ale někteří aktivisté demonstrují před Lidovým domem za jeho propuštění. " Je to lidový hrdina. Novodobý Jánošík. Zaslouží si dostat medaili a ne pouta!" prohlašuje organizátor demonstrace Bohumil Bumbal.
Náš zdroj z policejních kruhů nám poskytl zajímavé informace, které by snad mohly osvětlit motiv pachatelova činu. Na otázku, proč praštil předsedu ČSSD štikou po hlavě, prý obviněný odpověděl pouze: " Přišlo mi to jako dobrý nápad." (dnd)

Proutník kotník vyplaval

22. dubna 2007 v 15:13 | L.+ S. + D. |  Vše okolo kultury
Mámožrout hloubal análním otvorem mírně nejistě. Znejistěl. Zjistěl! Je nerozhodnýmm ničemou zádumčivě dumajícím nad lidovou slovesností malinké země uprostřed Macochy.Z krku mu vyplavala malá, avšak sebejistá ryba se šnekem v závěsu. Je libo fileta? Ne. Kroketa. Nač je disketa?Koketa prokletá! Podvádí i Masarykova psa Tyrla. S Bin Ládinem. Navíc má malý penis. A nejen to. Dobře, příušnice nevynechávaje. Ale náušnice bych už nevynechával. Bolí to? Méně než se zdá všem uličníkům unyle uzurpujícím uličnice. "Lásku, ne párky!!", stálo v podpaží všech přihlížejících. Tento slogan se vryl do ušních lalůčků všem. Nejen tam.

Konec.

20. dubna 2007 v 21:40 | Dandhi
Dost bylo patosu, zvolání a pitomého optimismu. Pryč s články, které nikdo nečte. Konec. Zavíráme!

Jsem oslněn tvorbou Karla Čapka...

19. dubna 2007 v 0:38 | Dandhi |  Vše okolo kultury
Při hledání informací k povinné četbě jsem se zase dostal k dílu Karla Čapka. Samotné R.U.R. mne teda moc nevzalo, přišlo mi to příliš prvoplánové, příliš jednostranné a závěr mne vyložině zklamal. Jásání architekta Alquista nad tím, jak se roboti vesele rozmnožují, mne přišlo až pitomé. Ale co už, nikdo není dokonalý, ani takový velikán jako Karel Čapek. Chuť jsem si naštěstí velice rychle poopravil divadelní hrou Adam Stvořitel. Vřele doporučuju. Něco tak originálního, inteligentního a přitom vcelku vtipného jsem dlouho nečetl. Dále jsem narazil na Čapkovu velice zajímavou úvahu Proč nejsem komunistou? V této práci autor podle mne dost trefně kritizuje komunismus . Opět můžu vřele doporučit. Původně jsem chtěl tuto esej uveřejnit i na svém blogu, ale jelikož je rozsah článku omezen, uvedu zde jen jednu pasáž. Netýká se ani tak komunismu, jako pohledu literáta na svět:
" Je daleko více omezenosti než skutečné špatnosti ve světě; ale je tu přece jen víc sympatie a důvěry, přívětivosti a dobré vůle, než aby bylo možno lámat hůl nad světem lidí. Nevěřím v dokonalost dnešního ani příštího člověka; svět se nestane rájem po dobrém ani revolucí, ba ani vyhubením lidského plemene. Ale kdybychom mohli nějakým způsobem sebrat všechno to dobré, co vězí koneckonců v každém z nás hříšných lidských tvorů, věřím, že by se dal na tom konstituovat svět přece jen daleko vlídnější, než je ten dosavadní. Snad řeknete, že je to slaboduchá filantropie; ano, patřím k idiotům, kteří mají člověka rádi, protože je to člověk. "

Ragnarok mého mikrokosmu :-)

14. dubna 2007 v 15:33 | Dandhi |  Mé výlevy
Když dva vlci z železného háje zhltnou slunce a měsíc, hvězdy zmizí z nebe.
Potom se začnou země a všechny hory chvět tak, až se vyvrátí stromy, skály se
zřítí a všechny okovy a pouta prasknou a přervou se. Tehdy se osvobodí vlk Fenri.
Z moře se vynoří had Jörmungand. Surt vyrazí v čele šiku synů Múspellu a Loki
připluje na lodi z neostříhaných nehtů nebožtíků Naglfar spolu s mrazivými obry.
Všechny síly zla se sjednotí na Vígrídské planině. Tehdy Heimdall mocně zaduje
na svůj roh a započne soumrak bohů.

Proti mocnostem zla se postaví všichni bohové a einherjové v čele s Ódinem.
Z pětisetčtyřiceti bran Valhaly vyrazí osmset einherjů z každé, do litého
boje s vlkem. První padne Frey, neboť neozbrojený proti Surtovy nemá šanci.
Týr zahyne v boji s nestvůrným psem Garmem. Thór zasadí smrtící úder hadu
Jörmungandovi, ale pokryt jeho jedem udělá devět kroků a umírá. Ódin statečně
vyráží vsříc vlku Fenrimu a vrhá po něm svou mocnou zbraň, kopí Gungnir, ten
však rozevře chřtán od země k nebesům a Ódina pozře. Je pomstěn Vídarem,
který Fenrimu přišlápne tlamu a rozpůlí mu vejpůl. Poslední souboj svádí Loki
s Heimdallem, oba se navzájem zabijí. Bohové, einherjové i lidé umírají pod
strašným ohněm, který na ně uvrhne Surt.

Avšak několik Ásů přežije. Zničená země bude nahrazena novou, z moře vyvstalou,
krásnou a věčně zelenou zemí, v níž budou bydlet ti, kteří přežili: Vídar a
Váli, Thórovi synové Módi a Magni, z Helu se navrátí Baldr a Höd. Také Dva lidé
přežijí, muž a žena, které ukrýval strom Yggdrasil. Ti zalidní nový svět.

Jak zvláštní a živoucí zdá se mi teď ten mýtus starých seveřanů! Možná je to tím, že i já jsem včera zažil takovou svou malou apokalypsu. Cítil jsem už od rána, že něco končí. Byl jsem již unavený z těch vleklých tahanic v mém srdci, z té rozpolcenosti, váhání, nerozhodnosti, nejistoty. Ztratil jsem už sílu dál držet na bedrech tu hromadu iluzí a snů, které jsem si okolo sebe postavil. Byl to krásný zámek, ale já jsem už musel poznat tu syrovou pravdu podzámčí. Do té doby jsem samozřejmě pravdu tušil, vlastně jsem s ní i počítal, ale potřeboval jsem vědět, mít tu konečnou jistotu.
A tak pochop prosím, že nechtěl jsem tě ranit, znejistit, kazit ti náladu a otvírat staré jizvy. Vím, že jsem tak učinil, ale je mi to moc líto. Jistě, mohl jsem to říct dřív, ale iluze je příliš opojná. Kdybych to ale nechal na později, nebo bych se k tomu dokonce nikdy neodvážil, ta zkomírající naděje v mém srdci by mne sežrala zevnitř. Kromě toho, tobě jsem už nechtěl nic zatajovat, tobě ne.
A tak škrtnul jsem sirkou a shořel v plamenech můj iluzorní svět. Padli mí bohové, zomřely i mé strachy. Ale, ač popálen, schoval jsem se i já někde v kmenu Yggdrasilu a jako pták Fénix jsem pak vylétl z popela, očištěný. Truchlím teď za staré světy, ale vzhlížím i k těm novým, věčně zeleným zemím. V tom světě ti budu snad už naplno moci být tím, kým mám být. Snad mám býti tvým dobrým přítelem.
I vy, přátelé mí, vstávejte prosím z popela, když zastihne vás konec vašeho světa. Protože nikdy nic úplně nekončí, nikdy nic úplně nezačíná. V Yggdrasilu vždy něco z nás přežije, abychom se znovu mohli pustit do věčného, donquichotského boje za lepší svět. Budeme ještě možná hodněkrát padat do popela, ale jednou snad nadejde den, kdy zvítězíme. A za tu naději stojí bojovat :-)

Špetka politicko-filosofického zamyšlení

1. dubna 2007 v 21:06 | Dandhi |  Mé výlevy
Napadla mne dnes ráno jedna zajímavá myšlenka, o kterou bych se s vámi podělil. Tato idea byla pravděpodobně zažehnuta přemýšlením o různých ideologických směrech, které v poslední době na diskuzích obhajují či zatracují mí přátelé Sám se asi řadím k liberálům s prvky konzervatismu, ale to sem asi nepatří. Takže k oné myšlence: Neexistuje politický směr, který by vyhovoval všem lidem na světě. Pokud toto tvrzení některý ze směrů popírá, zasahuje tak do lidského práva na názor, což často končí nějakou tou genocidou. Na druhou stranu toto způsobuje ve společnosti konflikt, který ji rozvrací, způsobuje občanské války, atd. V takové společnosti bude vždycky některá ze skupin nespokojená a bude se snažit společnost upravit tak, aby jí situace vyhovovala, což však bude zase vadit skupině jiné. Tento konflikt na jednu straně společnost obohacuje, na druhé straně však v zásadě zabraňuje, aby byl některý z politických směrů plně uveden do praxe. Nemělo by ppatřit k právům jednotlivce žít ve společenském řádu, který mu vyhovuje? Co s tím?
Co kdyby bylo několika ideologickým směrům přiděleno území, které by tyto směry mohly dle svého nejlepšího vědomí a svědomí spravovat? Záměrně neuvádím stát, ale území, protože stát některé směry popírají Vždyť názory často jedince spojují víc než příslušnost k národu. Názorové proudy mají často stejně jako národy vlastní umění, styl oblékání, specifický jazyk, historii. Pokud tedy mají národy právo na vlastní svébytnost, suverennitu, území, tak proč ne názorové a ideologické proudy? Pokud by na území žili lidé podle názorové shody( když ne uplné, tak tedy aspoň v základech), tak by obyvatelé měli příležitost uvést do praxe systém, který jim vyhovuje a to bez zásahů do práv jedince, protože s případným porušováním základních práv a svobod by lidé pravděpodobně souhlasili a sami si ho vybrali. Pokud tedy někomu vyhovuje například stát fašistický, žiil by si v něm, ale nezasahoval by do svobody těch, kterým tento systém nevyhovuje.
Vcelku by mne zajímal váš názor :-) Sám nevím, jestli s tím souhlasím nebo ne, ale myšlenka je to zajímavá, byť asi nezrealizovatelná.