Ragnarok mého mikrokosmu :-)

14. dubna 2007 v 15:33 | Dandhi |  Mé výlevy
Když dva vlci z železného háje zhltnou slunce a měsíc, hvězdy zmizí z nebe.
Potom se začnou země a všechny hory chvět tak, až se vyvrátí stromy, skály se
zřítí a všechny okovy a pouta prasknou a přervou se. Tehdy se osvobodí vlk Fenri.
Z moře se vynoří had Jörmungand. Surt vyrazí v čele šiku synů Múspellu a Loki
připluje na lodi z neostříhaných nehtů nebožtíků Naglfar spolu s mrazivými obry.
Všechny síly zla se sjednotí na Vígrídské planině. Tehdy Heimdall mocně zaduje
na svůj roh a započne soumrak bohů.

Proti mocnostem zla se postaví všichni bohové a einherjové v čele s Ódinem.
Z pětisetčtyřiceti bran Valhaly vyrazí osmset einherjů z každé, do litého
boje s vlkem. První padne Frey, neboť neozbrojený proti Surtovy nemá šanci.
Týr zahyne v boji s nestvůrným psem Garmem. Thór zasadí smrtící úder hadu
Jörmungandovi, ale pokryt jeho jedem udělá devět kroků a umírá. Ódin statečně
vyráží vsříc vlku Fenrimu a vrhá po něm svou mocnou zbraň, kopí Gungnir, ten
však rozevře chřtán od země k nebesům a Ódina pozře. Je pomstěn Vídarem,
který Fenrimu přišlápne tlamu a rozpůlí mu vejpůl. Poslední souboj svádí Loki
s Heimdallem, oba se navzájem zabijí. Bohové, einherjové i lidé umírají pod
strašným ohněm, který na ně uvrhne Surt.

Avšak několik Ásů přežije. Zničená země bude nahrazena novou, z moře vyvstalou,
krásnou a věčně zelenou zemí, v níž budou bydlet ti, kteří přežili: Vídar a
Váli, Thórovi synové Módi a Magni, z Helu se navrátí Baldr a Höd. Také Dva lidé
přežijí, muž a žena, které ukrýval strom Yggdrasil. Ti zalidní nový svět.

Jak zvláštní a živoucí zdá se mi teď ten mýtus starých seveřanů! Možná je to tím, že i já jsem včera zažil takovou svou malou apokalypsu. Cítil jsem už od rána, že něco končí. Byl jsem již unavený z těch vleklých tahanic v mém srdci, z té rozpolcenosti, váhání, nerozhodnosti, nejistoty. Ztratil jsem už sílu dál držet na bedrech tu hromadu iluzí a snů, které jsem si okolo sebe postavil. Byl to krásný zámek, ale já jsem už musel poznat tu syrovou pravdu podzámčí. Do té doby jsem samozřejmě pravdu tušil, vlastně jsem s ní i počítal, ale potřeboval jsem vědět, mít tu konečnou jistotu.
A tak pochop prosím, že nechtěl jsem tě ranit, znejistit, kazit ti náladu a otvírat staré jizvy. Vím, že jsem tak učinil, ale je mi to moc líto. Jistě, mohl jsem to říct dřív, ale iluze je příliš opojná. Kdybych to ale nechal na později, nebo bych se k tomu dokonce nikdy neodvážil, ta zkomírající naděje v mém srdci by mne sežrala zevnitř. Kromě toho, tobě jsem už nechtěl nic zatajovat, tobě ne.
A tak škrtnul jsem sirkou a shořel v plamenech můj iluzorní svět. Padli mí bohové, zomřely i mé strachy. Ale, ač popálen, schoval jsem se i já někde v kmenu Yggdrasilu a jako pták Fénix jsem pak vylétl z popela, očištěný. Truchlím teď za staré světy, ale vzhlížím i k těm novým, věčně zeleným zemím. V tom světě ti budu snad už naplno moci být tím, kým mám být. Snad mám býti tvým dobrým přítelem.
I vy, přátelé mí, vstávejte prosím z popela, když zastihne vás konec vašeho světa. Protože nikdy nic úplně nekončí, nikdy nic úplně nezačíná. V Yggdrasilu vždy něco z nás přežije, abychom se znovu mohli pustit do věčného, donquichotského boje za lepší svět. Budeme ještě možná hodněkrát padat do popela, ale jednou snad nadejde den, kdy zvítězíme. A za tu naději stojí bojovat :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ... ... | 14. dubna 2007 v 16:50 | Reagovat

nic mě nebolí:) *

2 dandhi dandhi | 14. dubna 2007 v 18:23 | Reagovat

To mne asi jo...během dne zjištuji, že z popela jsem vstal, ale vypadá to, že jsem od něj ještě dost špinavý :-) ale...bude fajn

3 Semínko Semínko | E-mail | 15. dubna 2007 v 23:48 | Reagovat

Prošel jsi svým ohněm.

Jaké to bylo víš jenom ty.

Já ti chci jen poblahopřát

že jsi to zkusil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama