O čem je ta pozlacená moucha? :-)

25. března 2008 v 0:28 | Dandhi |  Mé výlevy
Tak jsem zase zabrousil k Malým dějinám filosofie, což je zajímavá knížka, ale vždycky, když si jí tak pročítám, tak si říkám, že když je taková bichle Malými dějinami, jak by asi vypadaly takové Velké dějiny filosofie. Asi by se celá alexandrijská knihovna mohla zahrabat...možná, že v té alexandrijské knihovně takové dějiny(či spíše Dějiny) byly, ale někdo si je chtěl přečíst, řekl si, že si na ně posvítí, spadla mu pochodeň a voilá, táborák byl na světě. A třeba v té knihovně kromě různých vážných a zahloubaných knih byly i skvosty jako Rozepni poklopec, bude srandy kopec! či veselá taškařice Honzíkova(v té době třeba Ptolemájkova)cesta.
Ale o tom jsem zprvu vůbec psát nechtěl :D Tak mne napadlo, že za ta staletí filosofové hodněkrát uvažovali nad podstatou světa, poznání, morálky, ale až podezřele málo o tak podstatné věci jako je lidské štěstí. Přitom možná, že kdyby člověk přišel na odpověď na otázku Jak má být člověk šťastný? Byl by to největší objev od...nu, nevzpomínám si na něco, co by mohlo být podstatnější než tohle :-)
Možná, že by na to mohlo odpovědět náboženství. Jsem laik a znám všechny vyznání jen povrchově. Ale třeba z takového pro mne křesťanství vyplívá, že když bude člověk hodný, tak se po smrti doočká. Stejně tak i ten buddhismus, který zase tvrdí, že život je utrpení a největší pohoda bude až se světem splyneme v Nirváně(i s Kurtem Cobainem :-) ) No jo, ale proč teda mnohdy jsme šťastní z věcí veskrze hříšných jako třeba onanie, bohapusté pitky, klepání a pomlouvání či když zládujeme pět tabulek čokolády na posezení :-) proč nám teda svět ukazuje, že obžerství je někfy docela fajn a život sem tam fakt není utrpení, ale řádná rozkoš :-)
Třeba je to o takovém uspokojování potřeb. potřeb existuje celá řada. mohou být fyziologické, společenské, seberealizační...a základem takové potřeby je přeci pocit nedostatku. Ale proč třeba když lidi, kteří vždycky dostali to, co chtěli( a určitě to chtěli, bo předtím měli pocit nedostatku) bývají tak často nešťastní. A ti, co ty uspokojené potřeby nemají a hladoví se zas umí hodně radovat. A někdy jsem i já docela spokojený, nemám pocit nedostatku a naráz se něco stane a já jse štastnější, i když jsem si myslel, že už na tom lépe být nemůžu.
Je to o plnění povinností, z kterého plyne blaho, jak psal třeba takový Kant? No jo, ale to my pak lidi vysvětlujte, proč někdy tak rádi chodíte za školu :D
třeba je v tom nějaký virus štěstí, jako ten z Red Dwarfa, ale kde se jím pak můžu nakazit? mnohdy je to tak, že na místech, kde bývám často štastný a jdu tam, abych byl šťastný, pak cítím smutek a osamění. A někdy se zas na těch nejhorších místech z nočních můr umí člověk od srdce radovat.
Je štěstí v genech? Ona ta otázka není zas tak od věci. Vždyt znám lidi, kteří se radují bez zjevného důvodu a zase lidi, kteří budou smutní, i když zažijí kdo ví jaký úsměv. Třeba je to o traumatech a nevyřešených věcech, ale jak mi pak někdo vysvětlí, že existují lidé, kteří si zažili hrozné věci a jsou štastní a někdo se zas z maličkostí sesype.
Podle Sokrata nebo Spinozy to bylo v míře pochopení dobra nebo světa. Vždyt někdy člověka popadne i ta čistá radost z přemýšlení, jako mne třeba ted, kdy prostě planě dumám, ale cítím tu jiskru, která mi jiskří v hlavě a mám z ní radost. Na druhou stranu jsem zase slyšel i názor, že kdo moc přemýšlí, bývá smutný. A skutečně mnohdy i nejvíc sečtělí a chytří lidé, nad kterými někdy žasnu, jsou mnohdy ti z nejsmutnějších a ten mentáně postižený se často umí radovat nejupřímněji. Ale někdy je to přeci i naopak
Je to o lásce? Vždyt ta nám opravdu dovede přinést ty nejštastnější pocity, ale i ty největší smutky.
Nevím, o čem je štěstí. Přichází mnohdy bez příčiny, člověk se naráz do dne probere s úsměvem na rtech a jede, naráz se mu něco v hlavě překlopí a je smutný, bez žádného podnětu. Někdy zase děláte činnosti, které vás zaručeně baví a ony vás skutečně většinou baví, ale někdy máte chut se na vykašlat. Štěstí jakoby přesahovalo všechny zákony, rozum a ducha a objevovalo se mi kde se mu zlíbí, chaoticky i čiperně, i když někdy si umí dát opravdu na čas.
Ale jedna věc by mne zajímala. Kdy jste byli naposledy šťastní?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stuffi Stuffi | Web | 25. března 2008 v 0:29 | Reagovat

=)

2 redbeatle redbeatle | 25. března 2008 v 15:11 | Reagovat

Kdy jsem byla naposledy šťastná? Jako opravdu šťastná? Ani nevím, mám pocit, že ty chvilkové pocity radosti jsou jen takovou záplatou na celkovou nespokojenost. Proto si myslím, že opravdové štěstí je záležitost ééh...asi duševního zdraví, nebo tak nějak:)

No nic, jdu si dát čokoládu:)

3 Alushhka Alushhka | 25. března 2008 v 15:13 | Reagovat

Naposled štastná? Hm, možná dneska ráno, když jsem zasilmulovala bolest v krku a ulehla zpátky do vyhřáté postele s pocitem, že v ní můžu zůstat jak dlouho se mi bude chtít:) Nebo teď v pátek, když jsem uviděla ty krásně nízké ceny v hospodě u Zubra:) Nebo možná když Gnu zahráli Když hoříš, to byla taky solidní dávka štěstí:)

Vlastně každý den člověk najde pár okamžiků, kdy je štastný, bohužel je ale někdy přebijí starosti, záchaty paniky (při přestavě, že už za týden a den píšu maturitní slohovku mě spolehlivě jeden popadne:D) nebo něco podobného:) Ale bez těch pár okamžiků bysme podle mě nemohli existovat:)

Ale nejlepší jsou takové ty dny, třeba festy, nebo extrémně vypečené kalby, kdy člověk chytne pořádně koncentrovanou dávku štěstí, a ještě dlouho potom je štastný jenom při vzpomínce na to:)

4 Alushhka Alushhka | 25. března 2008 v 15:15 | Reagovat

Och, jaký nechutně veselý a optimistický komentář, a těch smajlíků, co v něm je... brrrrr:) Jdu si smazat blbý úsměv z tváře troškou chemie:D

5 Rýža Rýža | Web | 25. března 2008 v 15:37 | Reagovat

Aby člověk poznal, že je šťastný, musí i trpět, jinak to nejde. Kdyby byli lidi šťastní pořád, tak by pro ně ten pocit tak zevšedněl, že by ho vlastně ani nevnímali.

A kdy že jsem byla naposled šťastná? Myslím, že právě teď, uspokojila jsem své narcistní choutky a jsem čerstvě ostříhaná. Sice je to blbost, ale...v tom to je, umění radovat se z maličkostí je přece nejkrásnější:)

6 Dandhi Dandhi | 25. března 2008 v 18:09 | Reagovat

Alushhka: No, pokud by se v komentáři článku o štěstí neobjevil aspoň jeden smajlík, bylo by to podezřelé :-) Podívej se na takového Stuffiho :D

A děkujme za ty malé záplaty na celkovou nespokojenost v podobě ostříhaných vlasů, kaleb či čokolády :-)

7 blogger blogger | 6. května 2008 v 8:48 | Reagovat

Štěstí ? Změť zmatených polootázek a poloodpovědí, do toho trošku dezinformací a článek je na světě....

8 Dandhi Dandhi | 7. května 2008 v 23:42 | Reagovat

blogger: S tvým hodnocením mého článku se zcela stotožnuji

9 Kure Kure | Web | 24. června 2008 v 12:34 | Reagovat

ty vole, dane, stoji to za hovno, ted abych se zabavila,  musis napsat clanek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama