Ze života rybízu

18. března 2008 v 23:13 | Dandhi
Hezký a propečený den. Jak jste si mnozí jistě všimli, už jsem sem nějakou dobu nic nenapsal.
Ti, co si nevšimli to i tak ve zdraví přežili, až na jednu moc ošklivou zlomeninu, kterou si způsobil malý Maguba kdesi ve Střední Africe. Přeji ti, malý Magubo, brzké uzdravení a pamatuj: Hračky bývají plačky! Aby se ti lépe srůstalo, posílám ti malý dárek. Jako bych viděl, jak se třeseš zvědavostí. Co to asi bude? Léky? Jídlo? Nene, hošku, čeká tě plná taška Evy a Vaška. Je tak krásné vyvolat na dětské tváři výraz radosti a vděku :-)
Mé dlouhá pisálská abstinence bylo způsobena prostě tím, že jsem se asi na nějakou dobu vypsal. Jak vypadnu z rytmu, tak nějak nemám dost vůle na to, se k psaní vrátit. Nebo je to tím, že nemám co psát. Né, že by se nedělo nic kolem, ale já jsem asi prázdný, a tak není nic, co by na venkovní podněty reagovalo.
A ano, pak je tu ta zajímavá věc s tím Arabem. Nechápejte nic špatně, nemám nic proti jiným národnostem, ale když spolu s malými primánky začne do školy chodit i velký zamračený Maur s obřím plnovousem a červeným fezem s bambulkou ve tvaru Bugse Bunnyho, vyvolá to spousty otázek. Dělá jakoby nic, chodí si do školy, k svačině mívá hrušku, rád hraje v klubu stolní fotbálek a chtěl by být maskotem fotbalového družstva, až bude velkým Maurem. Od jeho spolužáků jsem zjistil, že je to prý moc fajn kluk a jmenuje se Abdul.
Jednou si tak jedu ze školy a vidím toho velkého chlapíka, jak sedí u výtahu spolu se svým žvýkajícím velbloudem a tichounce poplakává. Jedu k němuu a ptám se, co se mu přihodilo. Smutně zabručí, že dostal zase z matematiky pětku a jestli to tak půjde dál, rozseká Čestmíra šaršounem. Utěšuju ho, že to nebude nutné a že s tou trojčlenkou mám problém taky. Dali jsme se spolu do řeči. Sdělil mi, že prý je tady v Guantanámu teprve rok, že se mu tady moc líbí a nejradši má výtvarnou výchovu. Upozorňuju ho, že Guantanámo je přeci na Kubě, kde jsou palmy, pravý rum, salsa a Fidel. Ale on jen nechápavě zakroutí vousem, kdeže to žiju. " Byl jsi někdy na té své Kubě? Viděl jsi ji na vlastní oči?" ptá se zlobící se Abdul." Ne? Tak jak víš, jaká je Kuba?" Krčím rameny, Abdul nasedá na velblouda a míří na svém korábu pouště někam k šatnám, kam se nedostanu. Já už taky mířím domu a celou cestu mi to vrtá hlavou. Koupil jsem si oplatku značky Fidela Castra a čekal jsem půl hodiny než přes ulici prošel průvod tanečníků salsy.
V pátek se mne PJ v zemplu zeptal, jaká je prý nejdelší řeka Kuby. " Dyje?" odpovídám zmateně. " Vltava." zvolají sborově všichhni maturanti ze zemplu. Já vím děcka, je to trapas, ale mne už se holt z hlavy leccos vykouřilo.
Noc poté jsem se díval na předávání Oskarů. Klasická nuda, ale v jednom záběru jsem si všiml, že to jsou všechno jenom kulisy a ž to, co je za nimi mi přijde nějaké povědomé. Co myslíte? tělocvična Gymplu. To už mne fakt rozzuřilo. Kolik věcí mi ještě někdo neřekl? Víte, je to docela šok po tolika letech zjistit, že žiju v diktátorském komunistickém režimu uprostřed Karibiku a do toho mi celý život tají, že se tady předávají Oskaři.
Poslední tečkou ovšem bylo, když jsem další den o velké přestávce viděl Glena Hansarda i s Markétou Irglovou, oba ožralé jak dogy s takovými těmi frkačkami a narozeninovými čepičkami. " Hi, guy,! pozdravil Glen a začal mne táhnout dolů do tělocvičny. S řevem jsme tam vtrhli. To jsem si mohl myslet! After party! Všechny ty stars se naráz začali tvářit hrozně provinile, jenom Gere drze pokračoval ve svém striptýzu jako by se nechumelilo. " Tiffany!" okřikl jsem ho a on po zslechnutí svého pravého jména utekl. Naposledy jsem o něm slyšel, že prý v Tibetu vystupuje se svým baletním souborem.
Atmosféra začala být hustá, naštěstí vše zachránil Jack Nicholson, se kterým máme společného známého Jirku Bartošku( on je nerad, když mu říkám Jirko, má rád, když je oslovován Jarmilo) On je totiž Jarmila Bartoška v ČR /Kubě/USA velmi populární a všichni chtěli s Jarmilou Barttoškou seznámit, takže byl srandy kopec.
A já si naráz řekl, jestli náhodou není naprostá hovadina, jestli bych se raději neměl naučit hrát na ten triangl nebo aspoń umět nazpaměť Ostravu od Petra Bezruče.
A u nás na Kubě zatím sněží, losové vyjí na měsíc, Glen s Markétou jsou zase v sobě a svět je fajn :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | 21. března 2008 v 17:33 | Reagovat

Pozdravuj ode mne Magubu, a vyřiď mu, že mu to sluší, jak sis ho vymyslel.

2 kuvik kuvik | E-mail | 22. března 2008 v 14:29 | Reagovat

to s tím Gauntanámem je spíš znepokojivé :)

3 Dandhi Dandhi | 22. března 2008 v 17:30 | Reagovat

To mi povídej, hlavně když je v něm před maturou :-)

4 Jarmila Bartoška Jarmila Bartoška | 4. července 2008 v 7:34 | Reagovat

Zvu vás na festival, vy čuby perversní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama